Listopad navázal na říjnovou práci na novém herním stylu, ale zároveň připravil dorostencům tvrdý test reality. Po výborném úvodním turnaji ve Vsetíně, kde tým těžil z energie, odvahy a jednoduchosti hry, přišlo období, jež ukázalo, jak křehká může být herní jistota, když do toho vstoupí nepříjemnosti – zranění kapitána, série silných soupeřů a nutnost zvládat zápasy i bez hlasu lídra na hřišti i v kabině.

Hráči se s tím poprali čestně. Na trénincích drží tempo, pečlivě přenášejí nové principy do cvičení a postupně si osvojují návyky, které rozhodují v těžkých chvílích – rychlé dostupování, první přihrávka pod tlakem, chytré střídání tempa v přechodu do útoku. V zápasech se objevují pasáže, kdy to do sebe zacvakne: odvaha hrát s míčkem, ochota nabízet se do těžkých prostorů i práce holí v obraně. Rozhodují však detaily – nedůslednost v obraném slotu, zbytečné ztráty při zakládání útoku nebo unáhlené zakončení. A především hlava. Ve chvílích, kdy soupeř odskočí o pár branek, se stále učíme udržet klid, dýchat a hrát dál svoji hru místo honění výsledku za každou cenu.

Absence kapitána byla cítit, ale zároveň otevřela prostor novým hlasům. Někteří hráči převzali větší odpovědnost, víc mluví, víc táhnou tempo v tréninku i v zápase. Je to růst, který není vidět v tabulce, ale je znát na hřišti – v řeči těla, v připravenosti na buly, v tom, jak si kluci pomůžou po inkasovaném gólu. Tyhle drobnosti tvoří budoucí páteř týmu.

Listopad tedy nepřinesl jen radost. Přinesl zkušenost. A ta je v téhle fázi sezóny možná cennější než samotné body. Učíme se, že „nový styl“ není jednorázová změna, ale proces: opakování, trpělivost, důvěra v principy. Když to tým udrží, vrátí se lehkost ze Vsetína i stabilita výkonů.