Zveřejnili jsme video, kde děti heslovitě popisují, jak fungují naše tréninky a zápasy. Když to vezmeme úplně obecně — jak byste popsali hlavní filozofii práce s mládeží v našem klubu?

Slávek: "Myslím, že stěžejní bylo vydefinování toho, jaký jsme klub a pro koho tady chceme být. Odpovědˇ je jak pro všechny děti, které se chtějí hýbat, tak pro ty zapálené, které to se sportem myslí vážně a chtějí směřovat výš. Pro ilustraci naší filosofie potom může posloužit pár jednoduchých bodů z naší sportovní koncepce.

• Umožňujeme hráčům samostatné rozhodování ve hře
• Na každém tréninku je přítomna hra alespoň v 50% času
• Dovednosti zdokonalujeme primárně ve hrách
• Hráčům dáváme volnost v počtech doteků
• V tréninkové hře hrají všichni (nikdo nestřídá - pokud to dovoluje prostor)
• Trenér umožňuje hráčům chybovat
• a další….

Uvědomujeme si, že trénink je pro děti často jediným místem, kde mají spoluhráče a mohou rozvíjet herní myšlení. Proto neztrácíme drahocenný čas např. běháním koleček a trénink začínáme naopak hrou.
Současně chceme dětem vytvořit co nejlepší základ pro vnímání hry, proto je všechny rotujeme na různých pozicích, aby poznali florbal či fotbal ze všech stran - jak zády k bráně, tak když mají hru před sebou, zleva i zprava."

Jakub: "Sláva to samozřejmě popsal skvěle. Jen doplním, že aktuální kampaní nechceme oslovit jen naše děti, jejich rodiče a naše trenéry, ale i širší okolí, které se věnuje práci s dětmi. V mládežnickém sportu se pohybuji více než 25 let a samozřejmě vidím velký posun. Pořád ale také vídám zápasy nebo tréninky, kde děti ve skutečnosti nehrají, jen stojí nebo sedí na lavičce.Mým cílem je, abychom v našem klubu dělali sport tak, že dětem ukážeme jeho krásu, dáme jim radost z pohybu a skutečný prostor ke hře. Právě to považuji za jednu z nejdůležitějších věcí, které jim můžeme předat. Také je třeba přiznat, že i my jsme na začátku a musíme spoustu věcí upravit a nastavit uvnitř v klubu.

Co je nyní důležité. Naši trenéři se s tímto přístupem teprve seznamují a před námi je další rozvoj uvnitř klubu. Teď je pro nás klíčové dobře nastavit organizaci předávání metodiky, vzájemnou komunikaci, sdílení zkušeností a podporu trenérů tak, aby se tyto principy opravdu promítly do jednotlivých tréninkových jednotek i zápasů. Právě na tom bude v následujícím období stát velká část naší práce."

Jak byste tedy popsali ideální trénink z vašeho pohledu? Co by si měly děti z tréninků odnášet kromě samotných sportovních dovedností?

Slávek: "Na tuto otázku není jednoznačná odpověď. Vždy to bude o kontextu dané kategorie - zda se bavíme o U9 nebo třeba U15. Dále o úrovni klubu a tom, zda mají 2 nebo například 4 tréninky za týden nebo více. Současně tam vidím ještě rovinu sportovní, sociální a mentální - dnes je ale trend od sebe tyto složky neoddělovat a naopak je vnímat celostně a vědomě je mít všudypřítomné na každém tréninku.

Když to zobecním, tréninkem potřebujeme hráče a hráčky připravit “na opakující se neopakovatelné herní situace”, které zažívají v utkání. Proto je trendem modelovat jednotlivé herní fáze a stavět trénink komplexním způsobem. Součástí by měl být ale i pohybový rozvoj, jako je rozvoj rychlosti, agility, síly atd.  A s čím by měly děti odcházet? Obecně by měly odcházet plné emocí, dojmů a budovat v sobě vášeň pro daný sport. Protože ten je základem pro vnitřní motivaci, kterou u nich chceme také podpořit."

Jakub: "Já budu Slávu v těchto tématech hlavně doplňovat z pohledu fungování klubu a prostředí, které kolem dětí vytváříme. Trénink je podle mě úplný základ sportovního klubu a chceme, aby byl dobře připravený, živý, srozumitelný a aby děti bavil. Dítě by z něj nemělo odcházet jen s pocitem, že si odbylo povinnost, ale že zažilo něco, co ho posunulo a zároveň bavilo.

Kromě sportovních dovedností bych byl rád, aby si děti odnášely i vztah ke spolupráci, samostatnosti, respektu a odpovědnosti. Sport totiž nevychovává jen hráče, ale i charakter. A právě to je pro mě jako pro předsedu klubu strašně důležité."

V dnešní době se hodně řeší tlak na výkon už u malých dětí. Jak se s tímto tématem vyrovnáváme v našem klubu a jak nastavujeme rovnováhu mezi rozvojem a výsledky?

Slávek: "Pro správný rozvoj dětí je potřeba reflektovat jejich věk. Něco jiného jsou malé děti ve věku 4-6 let a děti ve věku např 14-15 let. Základní trojúhelník je VÝKON - RADOST - ROZVOJ (UČENÍ) a ten je třeba držet v rozumném balancu. Na nás trenérech je, abychom vnímali, že děti v minipřípravce potřebujeme hlavně “zapálit” pro pohyb. Tam se tvoří to nejdůležitější - celoživotní postoj k pohybu. Snažíme se připravit zábavné tréninky, cílit na emoce, všeobecný pohybový rozvoj a pozitivně ovlivnit další generaci, aby byl pro ni pohyb přirozenou součástí života. Postupem času, jak se děti začnou porovnávat s ostatními dětmi v soutěži je důležité, abychom je naučili dostatek věcí, které uplatní v utkáních. Zkrátka, aby byly konkurenceschopné minimálně v té úrovni soutěží, kterou hrajeme. S postupem věku se snažíme držet radost a přidávat k ní víc a víc učení a s tím jsou přirozeně spojené i nároky na výkon. Mít přiměřené nároky na správné provedení určitých činností a vytvářet podmínky pro opakování herních situací a učení se z chyb je jednou z hlavních věcí, které se snažíme dostat mezi trenéry."

Jakub: "Jako klub si musíme neustále připomínat, že pracujeme s dětmi, ne s hotovými sportovci. Výsledek zápasu je vidět hned, ale skutečný rozvoj dítěte se ukáže až v delším čase. Proto nechceme podřizovat vše okamžitému výsledku, pokud by to mělo být na úkor radosti, odvahy nebo zdravého vztahu ke sportu. Z mého pohledu je důležité, aby v klubu bylo jasně nastavené, co je v daném věku priorita. U menších dětí je to především pohyb, vztah ke sportu, chuť chodit na trénink a postupné získávání návyků. Výsledky chceme, ale ne za cenu toho, že dítě přestane sport milovat."

Jakou roli podle vás hrají rodiče v prostředí našeho klubu a co je pro vás v jejich přístupu směrem k dětem klíčové?

Slávek: "Rodiče hrají hlavní roli ve všech sportovních klubech. Jsou pro děti každodenními průvodci a je extrémně důležité, aby nám s pohybovým rozvojem pomohli. Časová dotace samotných tréninků 2x týdně hodinu a půl je naprosto nedostatečná. Děti jsou naprogramované od přírody na 4-6 hodin spontánního pohybu denně. Rodič by měl přiložit ruku k dílu a nespoléhat na hodiny TV ve škole a tréninky. Jízda na kole, plavání, bruslení, lyžování, lezení po stromech a mnoho dalších aktivit leží právě na nich. Děkujeme všem, kteří nám pomáhají a své dítě pohybově rozvíjí. Dnes již víme a je vědecky prokázáno, že pohybová aktivita velmi zásadním způsobem ovlivňuje i kognitivní funkce dítěte a přispívá k jeho celostnímu rozvoji. Dalším úkolem rodičů je podle mě vedení k samostatnosti - aby děti zvládli pobyt v šatně, sami se převlékli, sami si nachystali věci na trénink/utkání, sami si řekli o pomoc, byly schopné řešit běžné situace s dospěláky a otevřeně komunikovat.
A v neposlední řadě čeká každého rodiče komunikace s dítětem před a po utkání, kde se obecně doporučuje do dítěte co nejméně projektovat vlastní názory a vytvářet na něj byť často nevědomě tlak. Naopak role rodiče spočívá v podpoře spojené se zaměřením pozornosti na emoce a prožitek. Pokud rozhovor směřuje k pokynům do hry, radíme, aby jej rodiče směřovali směrem k trenérům. Jednou z nejhorších věcí je, když rodič dává informaci A a trenér potom informaci B. Dítě do věku cca 10 let téměř nemá schopnost hlubšího kritického myšlení a proto často slepě věří autoritám - rodičům a nám trenérům. Když dostane protichůdné informace, vytváří to v něm akorát zmatek."

Jakub: "Rodiče jsou pro fungování každého mládežnického klubu naprosto zásadní. Nejen tím, že děti na sport přivedou, ale hlavně tím, jak s nimi o sportu mluví doma, jak je podporují a jaký tlak na ně vědomě či nevědomě vytvářejí. My chceme, aby rodiče byli partnery klubu, ne jen diváky výsledků. Za klíčové považuji podporu, důvěru a zdravý nadhled. Dítě potřebuje cítit, že ho rodič podporuje bez ohledu na to, jestli se zrovna dařilo nebo ne. Když se podaří, aby klub, trenér a rodič táhli za jeden provaz, má to pro dítě obrovský význam."

Pojďme se vrátit k tomu videu a rozebrat více věty, které v něm zazněly. Resp.: můžeme si říct ukázku praxe, co si za tím představit? Začněme prvním blokem “Chceme hlavně hrát, ne sedět na lavičce.” a “Hýbeme se a učíme se hrou”.

Slávek: "Nejkomplexnějším učebním nástrojem je hra samotná. Obsahuje v sobě totiž všechny sportovní elementy jako je technika - schopnost koordinačně provést daný pohybový úkol, taktika - schopnost zvolit pro danou herní situaci adekvátní způsob řešení a kondice - dítě rozvíjí přirozeně vytrvalost, koordinaci, změny směru, orientaci v prostoru a další pohybové schopnosti.
Naším DNA je snaha o vytváření adekvátních podmínek jak na tréninku, tak i v utkání. Herní čas pro jedno dítě je tou kritickou proměnou. Pokud utkání trvá například 4x15 minut, celkový čas hry je 60 minut. Když máte na střídačce jedno až dvě děti, hrají všichni alespoň 45 minut. Pokud už střídáte dvě nebo dokonce tři formace, jedno dítě hraje třeba 20 minut. Tím pádem vyřeší jen omezené množství herních situací a jeho herní mozek se vytváří pomalu. Množství zkušeností ve hře spojených s adekvátní zpětnou vazbou považujeme za klíčový aspekt výchovy. Proto se snažíme vždy když to jde, stavět více hřišť, i kdyby měly mít jiné parametry (např jiný rozměr, menší brány atd).

Jakub: "Za mě je tohle jedna z nejdůležitějších vět vůbec. Pokud dítě přijde na trénink nebo zápas a velkou část času stojí, čeká nebo jen přihlíží, ztrácí se to nejcennější, co mu sport může dát. Děti potřebují být v pohybu, potřebují být zapojené a potřebují si hru opravdu zažít.Jako klub chceme vytvářet prostředí, kde děti nejsou do počtu, ale jsou skutečnými účastníky dění. I proto je pro nás důležité, aby měly dostatek herního času, doteků s míčem a příležitostí samy něco řešit. Jen tak si mohou sport opravdu oblíbit a zároveň se v něm rozvíjet."

“Všestranost nám pomáhá být lepší a zdravější.”, “Chceme mít možnost rozhodovat sami.” a “Zkoušíme různé pozice, abychom poznali hru ze všech stran” můžete vysvětlit, jak to reálně aplikujeme na trénincích či při zápase?

Slávek: "Všestrannost - jedním ze základních pilířů tréninku je část věnované všeobecnému pohybovému rozvoji. Cíleně vyčleňujeme cca 15 minut v každém tréninku na rozvoj koordinace, síly, rychlosti atd. Vytrvalost rozvíjíme přirozeně tím, že se snažíme trénovat bez velkých prostojů a zapojit co nejvíce dětí do činnosti.

Samostatné rozhodování - je extrémně důležitou kompetencí, kterou chceme děti naučit. V utkání totiž o tom, jak se daná herní situace vyvine následující vteřinu, rozhodují vždy samotní hráči. Nikoliv trenér nebo divák. Proto je důležité děti nechat samostatně rozhodovat, aby se v této činnosti přirozeně s množstvím zkušeností zlepšovali a posouvali.

Různé pozice - poznat hru ze všech stran je klíčové pro její pochopení a porozumění. Když hráče ukotvíme ve věku přípravek na jednu pozici, omezujeme tím jeho rozvoj. Hráči a hráčky potřebují poznat hru zleva, zprava, zezadu, zepředu a klidně i z brány. Navíc v tomto věku nikdo neví, jaký post bude v budoucnu dítě hrát. Současně hra se velmi dynamicky vyvíjí a fotbal i florbal před 10-15 lety je naprosto jiným sportem, než dnes. Pomalu se ve hře přechází od pozičního způsobu hry ke vztahovému způsobu, kde platí jiné zákonitosti. To vše nás vede k tomu, aby změny pozic byly přirozenou součástí naší koncepce."

Jakub: "Z pohledu klubu je pro mě důležité, aby děti nebyly vedené příliš úzce a příliš brzy jen jedním směrem. Chceme, aby měly možnost rozvíjet se všestranně, zkoušet různé role a získávat zkušenosti, které jim pomohou nejen ve sportu, ale obecně v pohybu a v sebevědomí.

Stejně důležitá je i možnost samostatně se rozhodovat. Dítě, které se učí nést zodpovědnost za své rozhodnutí na hřišti, si buduje důležitou kompetenci i do života. Nechceme vychovávat hráče, kteří jen čekají na pokyn, ale děti, které přemýšlí, vnímají hru a umí reagovat samy."

Další věty jsou “Chyby jsou součástí učení.” a “Chceme prožívat emoce.” co si pod tím má blíže člověk představit? 

Slávek: "Chyba - asi všichni jsme slyšeli větu, že chyba je součástí učení a růstu. Když si položíme otázku jaké hráče chceme vychovávat, jednou z odpovědí je herně odvážné. S tím se ale pojí to, že pokud chcete být herně odvážný/á je potřeba jít občas na hranu a zkoušet nečekané věci, nehrát jen na jistotu. Je také důležité projevit odvahu ideálně celoplošně - tedy i blízko naší brány. Ne jen u brány soupeře. Cesta ze zóny komfortu (dělám jen to co už umím a dělám to tak, abych to nepokazil) do zóny učení (zkouším nové věci) je prostě zákonitě spojená s chybami - všichni jsme prošli procesem učení se na kole, učením se bruslení nebo autoškolou a víme, že pády a občasné chcípnutí motoru jsou součástí.
Na druhou stranu musíme rozlišovat chyby z nedbalosti, malého úsilí nebo z toho, že hráč/ka opakuje neustále stejnou chybu dokola a není schopen se z ní poučit. Tam je důležitou osobou trenér, aby tyto věci viděl a byl schopen je s hráči probrat a v tréninku trénovat správná řešení."

Jakub: "Za mě je strašně důležité, aby děti cítily, že v našem klubu mohou růst a že k tomu patří i chyby. Pokud se dítě bojí něco zkusit jen proto, aby něco nepokazilo, velmi rychle se uzavírá a přestává být odvážné. My chceme prostředí, kde chyba není důvod ke shazování, ale příležitost k učení.

A emoce? Ty ke sportu patří úplně přirozeně. Radost, nadšení, zklamání, bojovnost i sdílený zážitek s týmem. Právě emoce často rozhodují o tom, jestli si dítě ke sportu vytvoří vztah na celý život. I proto chceme, aby děti sport nejen hrály, ale opravdu ho prožívaly."

Poslední věty hovoří skoro sami za sebe. “Chceme vyhrát, ale výsledek není to hlavní” i “Sport má být radost na celý život”. Chcete k nim ještě něco dodat?

Slávek: "Všichni chceme vyhrát - my trenéři, děti i rodiče. A to je v pořádku. Je to přirozenou pointou sportu. Nicméně ne tou prvořadou. Důležitější je ta cesta a proces, jakým k tomu výsledku jdeme. Nechceme vyhrát tak, že nebudeme střídat, necháme hrát jen ty nejlepší nebo že nebudeme rozehrávat konstruktivně míč a budeme jen překopávat míč na půlku soupeře a cílit pouze na samotné skóre utkání. Cílem je rozvíjet všechny děti, budovat mládež atd. Učit je hru a řešení herních situací. To je ten podstatný výsledek.
A sport na celý život? Psychosomatika mluví za vše - skrz tělo můžeme ovlivňovat hlavu. Děti skrze sport poznávají právě toto “kouzlo” a byť ještě teď není ten přínos patrný, věříme, že v budoucnu v jejich životech bude ?"

Jakub: "Já bych k tomu dodal hlavně to, že klub musí mít odvahu držet svou filozofii i ve chvílích, kdy je jednodušší jít jen po výsledku. Samozřejmě chceme být úspěšní, ale pro mě má mnohem větší hodnotu, když děti díky sportu vydrží v pohybu dlouhodobě, něco se naučí a odnesou si dobré návyky do života.

Pokud totiž dítě projde klubem s tím, že si odnese radost ze sportu, vztah k pohybu, zdravé sebevědomí a dobré vzpomínky, pak jsme odvedli dobrou práci. A to i bez ohledu na to, kolik zápasů v dané sezoně vyhrálo."

Děkuju oběma, že jste si udělali čas na rozhovor. Je ještě něco, co byste chtěli na závěr vzkázat?

Slávek: "Ano - všichni trenéři jsou dobrovolníci, kteří trénují ve svém volném čase za malou, často neadekvátní odměnu. Nejsou dokonalí, dělají chyby, učí se spolu s dětmi. Děkujeme všem rodičům, kteří si toho jsou vědomi a dávají to svými postoji a chováním najevo."

Jakub: "Já bych chtěl poděkovat všem, kteří se na fungování klubu podílejí. Trenérům, rodičům, dobrovolníkům i lidem kolem klubu. Budovat zdravé prostředí pro děti je společná práce a bez vzájemné důvěry a spolupráce to nejde.

A zároveň bych chtěl říct, že naším cílem není tvrdit, že máme vše hotové nebo že vše děláme dokonale. Chceme ale být klubem, který o těchto věcech přemýšlí, mluví o nich otevřeně a postupně je převádí do praxe. Pokud se nám podaří, aby děti odcházely ze sportu s úsměvem, vztahem k pohybu a chutí se vracet, pak to má celé smysl."