Tato situace poskytla ideální příležitost pro zaměření se na individuální i týmové nedostatky. Hráči tak mohli postupně odstraňovat chyby a připravovat se na závěrečný zápas sezóny s větší jistotou a sebedůvěrou.

Týmy White a Green udělaly od svého posledního turnaje výrazný pokrok, především co se týče ofenzivní hry. Hráči obou týmů se znatelně zlepšili v roztažení hry po hřiště, což přineslo lepší plynulost útoků a více prostoru pro nahrávky. Jejich pohyb bez míčku a celkové rozmístění na hřišti, zejména v útočné fázi, působí organizovaněji a promyšleněji. Tato zlepšení jim umožnila častěji se dostávat do šancí a ohrožovat soupeřovu branku.

Na druhou stranu se během zápasů ukázalo, že obranná činnost zatím stále zaostává za útokem. Hráči měli potíže s obsazováním soupeřů, často se stávalo, že protihráči zůstávali volní nebo byli obsazeni pozdě, což vedlo k nebezpečným situacím před vlastní brankou. Tato slabina se stala předmětem intenzivní práce na trénincích. Přestože se ji zatím nepodařilo zcela odstranit, je patrné, že se hráči s každým tréninkem postupně zlepšují a začínají si více uvědomovat svou roli v obraně.

Další důležitou oblastí, na kterou se trenéři v poslední době zaměřili, je střelba. Hráči se často dokážou velmi dobře dostat až k bráně, ale v rozhodující chvíli při zakončení váhají. Dlouho se rozmýšlejí, kam míček umístit, což soupeři dává čas na obranný zásah. Výsledkem je, že míček bývá často ztracen, nebo vystřelen zbrkle a mimo branku. Proto se během tréninků klade důraz nejen na techniku střelby, ale i na rychlé rozhodování v zakončení. Cílem je, aby hráči dokázali reagovat instinktivněji a sebevědoměji v klíčových okamžicích, kdy mají možnost dát gól.

Trenéři přípravek týmů Blue a Black si v průběhu posledního zápasu uvědomili důležitou věc, která výrazně ovlivnila jejich přístup k tréninku. Při analýze zápasového výkonu svých hráčů zjistili, že po hráčích během utkání často požadují dovednosti a rozhodnutí, která se v trénincích dosud moc neobjevovala, Tento nesoulad mezi tréninkovým obsahem a zápasovými požadavky vedl ke změně struktury tréninkových jednotek.

Jako reakci na tuto situaci se trenéři rozhodli navýšit čas věnovaný samotné hře – tedy modelovým situacím, které odpovídají skutečným podmínkám zápasu. Během těchto herních bloků pečlivě sledují dění na hřišti, časově ho měří a opakovaně zastavují hru, aby mohli hráčům vysvětlit konkrétní momenty. Zvláštní pozornost věnují standardním situacím. Ukazují dětem, jak je správně rozehrávat, jak se v nich postavit, jak reagovat na soupeře a co od nich očekávat. Důraz je kladen na pochopení základních herních principů a zautomatizování chování v opakujících se herních situacích.

Další oblastí, která se nově dostala do popředí tréninkového procesu, je práce s míčkem. Ačkoliv se jedná o klíčovou dovednost ve florbalu, trenéři naznali, že jí do této chvíle nevěnovali tolik pozornosti, kolik by si zasloužila. Proto se nyní hráči více zaměřují na individuální techniku, jako vedení míčku, přihrávky, přijímání přihrávek i jemnou kontrolu v těsných prostorech. Cílem je, aby si hráči vybudovaly jistotu v práci s míčkem, což jim následně umožní lépe reagovat ve hře a získat větší sebedůvěru v zápasových situacích.